Bylo, nebylo, rozhodl jsem si, že se přidám k zástupu lidí, co vlastní nějaký ten notebook. Situace na tomto poli počítačů nevypadala (alespoň pro mě) příliš dobře, jelikož já potřebuju něco malého, mobilního, ale přesto s nějakou pořádnou klávesnicí (PDAčko by pro mě nebylo). Pak přišel Asus se svými modely označenými třemi Éčky („Easy to learn, Easy to work, Easy to play“). Nejsem si jistý, jestli to byly první notebooky takovéto velikosti, ale rozhodně byly prvními, o kterých bylo toliko slyšet.
Mluvilo se o tom hodně, tedy až tam kam můj rozsah ponětí o informačním dění sahá. První modely – tedy nějaké ty „sedmistovky“ – mě moc neuchvátily – displej velikosti 7" a prťavoučký SSD = nic pro mě. Ovšem, když se zde vyskytly modely řady 1000, jak jsem již psal, začal jsem o koupi uvažovat. A nakonec se sny staly skutečností a jeden netbook jsem si pořídil. (Konkrétně Asus EEE 1000H, se 160GB diskem.) Už je to dlouho, kdy jsem krabici dovezl z pražské prodejny alza.cz, ale teprve teď jsem se dostal k tomu, abych o tom něco napsal. (Byl jsem tak zaměstnán zkoumáním své nové hračky, že prostě nebyl čas :o))
Jelikož jsem si Éčko vyzvedával osobně, nebudu zde nadávat na Českou poštu a obejde se to i bez kopnutí si do Alzy :o)
Když jsem dovezl notebook domů, a myslím, že to bylo před dvěma až třemi týdny, hned jsem se dal do rozbalování a spouštění. S předinstalovanými Windows jsem si moc nepohrál. Akorát mě chvíli zdržovali s nějakou licencí – když jsem si je koupil, chtěl jsem alespoň zkusit, jak tam ty XPéčka budou vypadat. Vypadaly jako kdekoli jinde :o) Moc dlouho se tam tedy neohřály a už jsem instaloval Linux – tentokráte jsem se rozhodl pro Archa. Tisícovka je můj třetí počítač a zároveň Arch je třetí distribucí, kterou používám (nepočítaje několik nainstalovaných ve virtuální mašině). Na nejstarším desktopu jsem měl Ubuntu, stařičké vydání Edgy Eft (číslo si nepamatuji; už jsem ho jednou napsal špatně a Peťa Tomeš mě za to pěkně v komentářích vypleskal, tak protentokrát raději zůstanu jen u krycího jména), na mém aktuálním desktopu je to openSUSE 10.3.
S instalací jsem postupoval podle návodu na wiki. A jestli mě paměť neklame, nebylo potřeba dělat nic víc. K Wi-Fi doporučuji, stejně jak se praví na wiki, wicd. S wireless-tools jsem měl problém s tím, že nešlo nastavit SSID. Nevím, co jsem dělal špatně, ale prostě ne a ne tam naskočit. Nakonec jsem kdesi našel trik, jak ho nastavit – použije se magické any, které nastaví jako SSID to první ve svém seznamu (alespoň myslím; nebo snad to s nejlepším příjmem?). Ale ani to nepomohlo (resp. nastavujte si to, když se chcete připojit k té síti, která ve výpisu první není a ani signál nemá zrovna nejsilnější), takže jsem pokusy o konfiguraci pomocí wireless-tools vzdal a nainstaloval wicd a zatím maximální spokojenost (nejsem asi ještě dostatečně velký hacker, abych se nadosmrti zbavil těch grafických klikáteck; snad se k tomu nakonec dopracuji :o)).
Takže EEE 1000H pracuje k mé spokojenosti. Arch Linux je skvělý – zdá se, že jsem konečně našel tu svou pravou jedinou distribuci (taky jsem přemýšlel o Gentoo (mám ho na svém desktopu i ve virtuální mašině (stejně jako jsem měla Archa, než jsem se ho rozhodl použít „na ostro“)), ale nechtělo se mi ho na Éčko dávat, protože se mi zdálo, že by se chudák notebook malý samým kompilováním uvařil :o)). Jako třešničku jsem si tam nahodil KDE4 (doteď jsem používal jen Gnome) a musím konstatovat, že je to všechno „na jedno brdo“. Aplikace si v názvu akorát vyměnily některá písmenak (z Gé se stalo Ká) a to je asi tak všechno. Začal jsem konečně používat MPD, takže když musím shodit Xka, muzika hraje dalej, což mě velice těší – bez muziky jako by počítač, u kterého sedím já, nebyl. (Zajímavé je, že v „klikacím“ openSUSE 10.3, co mám na desktopu, jsem se na zprovozňování MPD po nějaké době radši vykašlal. Uživatelskou přívětivost bych si představoval někde jinde :o/ Asi poletí ten zelený plaz za chvíli pryč.)
PS. Vím, že ty fotky stojí za starou bačkoru – na focení opravdu nejsem.
Doposud žádný komentář
Přidat komentář