jakubův notes – programování a vejšplechty

$true = TRUE;
$false = FALSE;

printf("%s\n%s\n%s\n%s\n",
    $true++  === TRUE  ? 'TRUE++  === TRUE'  : 'TRUE++  !== TRUE',
    $true--  === TRUE  ? 'TRUE--  === TRUE'  : 'TRUE--  !== TRUE',
    $false++ === FALSE ? 'FALSE++ === FALSE' : 'FALSE++ !== FALSE',
    $false-- === FALSE ? 'FALSE-- === FALSE' : 'FALSE-- !== FALSE'
);

Hádejte, co následující kód vytiskne?

Coders at Work napsal Peter Seibel (autor knihy Practical Common Lisp) a kniha obsahuje 15 rozhovorů s různými programátory. Některé jména mi byla známá (Douglas Crockford, Joe Armstrong, Ken Thompson, Donald Knuth), o ostatních jsem nevěděl nic. Nejvíce mě zaujaly rozhovory s těmi právě jmenovanými.

Rozhovory se zabývaly tím, jak zpovídaný přišel k programování, jak se staví k testování, za co se považuje (inženýra, umělce, nebo řemeslníka) a pak samozřejmě tím, čím se daná osoba proslavila / čím je známá.

Nejvíce se mi líbily části právě o testování aplikací a pak u Armstronga, Thompsona a Knutha o jejich činnosti. Uklidnilo mě, že hodně lidí testuje stejně jako já – tj. vypisováním si informací a zkoušením. Armstrong samozřejmě mluvil o Erlangu. (Ovšem o historii Erlangu se člověk dozví více z A History of Erlang.) Thompson o tom, jak Céčko přišlo na svět. A Knuth byl zpovídán z jeho veledíla – The Art of Computer Programming. Líbilo se mi, když řekl, že těch několik kniha napsal pro to, aby si dané věci nemusel pamatovat.

Na začátek upozorňuji, že já se o to snažit nebudu. Nemyslím si, že bych měl dostatečný rozhled v technologiích a postupech práce s frameworky, takže to radši přenechám někomu jinému. Těsně před obědem (dva dny stará sekaná s bramborem, takže obrázek si můžete udělat sami) jsem se tak toulal v končinách Google Readeru, když tu zavadil můj zrak o kanál zdrojáku a tam trčící „Srovnání webových frameworků“. Jelikož jsem se poslední dobou rozhodoval, či vytáhnout kotvy z vod PHP a přesunout se (byť třebas jen na chvilku) někam jinam, a tam stálo, že se budou srovnávat frameworky hlavně v Javě, pak Ruky on Rails a z PHP Symfony a Zend, neváhal jsem.

Nečekal jsem, že bych se dozvěděl nějakou jednoznačnou informaci, že tenhle a tenhle framework je nejlepší, protože to a to a to. Závěr ve stylu: Každý se hodí na něco jiného, byl více než zřejmý ono to jinak ani nejde. (Stejné to máte, jako když se kohokoli soudného zeptáte, jaká distribuce Linuxu je nejlepší.) To je jedině dobře.

Ale hlavně mě zajímaly kapitoly o těch Javích frameworcích. .NET je pro mě trochu pasé, protože Mono nikdy vývoj od hochů z Microsoftu nedožene (jestli jo, tak si tenhle článek vytisknu a sním (pokud na to nezapomenu)) a mně se nechce mít kvůli vývoji mít Windows (na kterých se mi ke všemu nikdy nevyvíjelo moc dobře), když je tu Java, která je „multiplatformní“.

V tom mě ale tahle diplomka trochu zklamala. Chápu, že to nebylo jejím záměrem, ale popis byl trochu strohý. Srovnání mi nedalo, co jsem potřeboval – rozhodnutí, pro jaký framework se nakonec rozhodnout. A závěr jsem již hodnotil. Čekal jsem, že Javí frameworky na tom budou s dokumentací na dobré úrovni – nakonec dopadl nejlépe Symfony a Zend byl na třetím místě. Bylo by špatné zamlčet, že Spring byl druhý. Ale u něj zase nevidím nic nového, co by mi mohl do vědění přinést. (Dobře, znalosti Javy nejsou jen tak k zahození.) Jsem asi moc líný, abych se konečně odpoutal od PHP.

Prohlížeče se snaží do svého okénka vecpat všechno možné. Naštěstí ve Firefoxu se to dá upravit. Docela dobře upravit:

Začněme od shora. Nabídky Soubor, Upravit atp. – „menubar“ – jsem nikdy moc nevyužíval. A nezdá se mi, že by k něčemu byl dobrý. Pryč s ním. S tím vřele pomůže rozšíření Compact Menu 2, které celý menubar zabalí do úhledného tlačítka (na obrázku k vidění vlevo od Zpět/Vpřed).

Potom tu je adresní řádek. Ten se mi zdá užitečný, ten bych si radši ponechal.

Ale lišta se záložkami jen zbytečně zabírá místo. Docela jsem ji využíval, než ke mně dorazil Site Launcher. Stisknutím nastavitelné kombinace kláves (ve výchozím nastavení Ctrl+Space) se zobrazí malé okénko umožňující stiskem jedné klávesy otevřít přednastavenou stránku.

Když si chci nějakou stránku odložit na později, než používat záložky je rychlejší si panel s ní zmenšit pomocí FaviconizeTab. Navíc mě tento způsob jakýmsi záhadným způsobem nutí se na tu stránku opravdu podívat, zatímco pokud si ji přidám jako záložku, vždycky na ni zapomenu, a tak tam leží a leží, až ji nakonec vypustím z hlavy a po nějaké době, když na panel záložek přibudou další věci, čímž se mi rozšíří na dva řádky, začnu mazat a záložku vymažu bez toho, abych se vlastně podíval, co tam vlastně bylo. (Záložky jsou pro takové články „na později“ nepřítel. Když mě něco zaujme natolik, že si řeknu, že bych si to doopravdy mohl založit, radši použiji mojeOdkazy.)

Pak jsou tu panely. Na screenshotu je nenajdete, protože pokud není zaškrtnuta volba „Vždy zobrazovat panely“ v nastavení na záložce „Panely“, tak se při jednom panelu bar s nimi nezobrazuje. Ale jinak je vesele používám. Panely jsou velice užitečné.

Postranní lištu jsem nikdy nevyužil, a tak jsem ji ani nemusel schovávat. Pak je tu už jen samotná zobrazená stránka a statusbar. Statusbar se dá schovat nezaškrtnutím položky „Stavový řádek“ v menu „Zobrazit“. Mně se ale líbí, protože se rád podívám, kam mě odkaz zavede, když na něj najedu, a sám bar je malý a zase tolik místa nezabírá.