Nedávno (pro upřesnění tenhle víkend) jsem byl otci pomáhat s výměnnou „vodárny“.
Pro vysvětlení: „vodárnou“ je myšlena tlaková nádoba, která vodě čerpané ze studni dodává ve výsledku nějaký ten použitelný průtok.
Že jsem se nesmírně nudil (přeci jenom činnost typu „podej tohle“, „podej támhleto“, „tohle přidrž“ apod. není zrovna mou oblíbenou) je asi vedlejší. I když nebýt toho, nezačal bych nejspíš myslet na programování a věci kolem něj a už vůbec bych si nevšímal věcí, kterých jsem si tak všímal – „nekompatibilita“ a špatná „dokumentace“.
Nejdřív ale od začátku. Věc se měla tak, že někdy v zimě, myslím, vyhořela elektrika řídící čerpání vody ze studni do tlakové nádoby, takže otec to jen tak zběžně splácal – hlavně, aby to nějak běželo.
Což mi také docela připomíná mé počínání v při programování tehdy, když potřebuji něco ozkoušet, ale jedna část k tomu, aby se to vůbec dalo spustit, chybí. Prostě člověk použije nějaké velice jednoduché a časově nenáročné řešení, o kterém se ale ví, že se bude muset stejně později vyměnit.
Zima pominula, jaro uteklo jako voda a pořád tam bylo tohle „provizórium“. Konečně se otec na začátku (či v prostředku(?), pojem o čase jsem nějak ztratil) léta rozhoupal a koupil novou tlakovou nádobu. Teď se koupila i nová elektronika, takže se mohlo jít předělávat.
Stará nádoba byla úctyhodného věku – byla tedy dost zrezlá –, ale vyndali jsme ji z díry a otec se vrhl na nové zapojení elektriky.
Teď přichází už konečně to hlavní :o) První problém byl v tom, že v přiložených schématech zapojení („dokumentaci“) nějak opomněli přidat také zapojení toho konkrétního spínače, který byl v krabici. Byla tam schémata pro všechny možné modely spínačů, dokonce i pro několik typů jednoho, jen tenhle jediný, který jsme zrovna potřebovali, tam nebyl. A řekl jsem si, že toto mi není až tak vzdálené – nedostatek kvalitní dokumentace je velice častý. (Někdy stačí, i když je nekvalitní, ale alespoň správná :o))
Jelikož se nakonec všechno podařilo zapojit, jaké bylo řešení problému s nezdokumentovaným použitím? „Hádání“ podle API. (Taky jsem již zažil :o)) Spínač měl celkem 8 „dírek“ – vstup a výstup pro tři fáze a nulák. Na jedné straně byly dírky s lichými čísly (1, 3, 5, 7), na druhé se sudými (2, 4, 6, 8). Propojení pak tvoří páry lichého a sudého čísla (1-2, 3-4, 5-6, 7-8). Zdá se to logické, ale ani to se mi nezdá jako omluva pro to, aby to nebylo zdokumentované.
Super, takže jak to zapojit, jsme nakonec uhodli. Nyní nastal problém s tou nekompatibilitou. Vstupy spínače byly příliš malé na zapojení přívodních kabelů. Z toho by se jeden… :o) Svorkovničky a prodloužení pomocí kabelu s menším průměrem to vyřešilo, ale bylo to opravdu k naštvání.
A hnedle tu máme druhý problém, se kterým se lze často setkat – různé knihovny píší různí lidé, každý se svým vlastním, přinejmenším trochu odlišným, stylem. A proto tu všude kolem máme různé wrappery a pomocné transformační funkce. Přitom abstrakce někdy nebývá o mnoho vyšší.
Což mi také připomnělo, jak se nedávno někdo rozplýval nad tím, že v Symfony (v tom PHP frameworku) teď přibyl nový wrapper nad Propelem a Doctrine (DbFinderPlugin). Nevím, ale mně osobně se tohle již zdá přehnané. PHP má bindingy na různé databáze, ty jsou obaleny nějakým ORM frameworkem a ještě to, aby bylo obaleno něčím dalším. Kam až tohle zajde? :o)
Při zapojování vody to bylo něco podobného – musely se kombinovat nové, svařované, polypropylenové (alespoň myslím, že -propylenové, určitě vím, že je to poly-něco) trubky se šroubovím na nové tlakové nádobě, což bylo potřeba zapojit do starých odstřižených (a to doslova) plastových trubek. A co jiného použít, než nějaké ty „wrappery“. Rozdíl zde byl ale v tom, že tady jsem při zapojování cítil, že tahle je to prostě správně. Byla v tom cítit, na rozdíl od té elektriky. elegance.
Doposud žádný komentář
Přidat komentář