Jsem pragmatický minimalista se sklony k perfekcionismu. Když se to spojí s programováním obecně, hledám různé cesty, jak něco napsat jednodušeji a lépe. Když se to spojí s PHP, tak jsem napsal už asi 4 „frameworky“, každý z nich jednou použil a potom zahodil jako neskutečný bastl :-). Prošel jsem mnoha stádii, ale s každým jsem se snažil o více jednoduchosti. První z mých výtvorů byl nedokonalou napodobeninou Zendu a bylo utrpení s tím pracovat. Dodělal jsem s tím jednu věc a hned to letělo z disku.
Další z mých experimentů teď pohání tento blog. Idea byla jednoduchá, nechť je abstraktní třída App a její specializací se implementují jednotlivé funkce. Když se k tomu přiloží zajímavý systém inicializace a deinicializace založený na registrování callbacků, tak se mi to i teď líbí. Nakonec byly celkem tři revize tohoto nápadu. První dvě byly víceméně stejné (a konkrétně na té pozdější z nich teď stojí blog). Třetí smrskla celý „framework“, který i v té době sestával jen ze tří tříd, do jedné třídy app, která se starala o chod celé aplikace – v jejím podání se jednalo o načítání potřebných věcí a obsloužení požadavku.
Poslední dobou jsem si pohrával s myšlénkou, že PHP chybí něco jako sinatra.rb. Když jsem nedávno potřeboval rychle napsat jednu maličkost, sáhnul jsem po tom nápadu a narychlo splácl další reinkarnaci třídy app (lepší název mě opravdu nenapadl :-)), tentokráte s výhledem do budoucnosti na closures a filozofií REST. 77 krásných řádek a to je celé. Ale přeci jenom, aby se tomu dalo říkat „framework“, na to to vážně nemá.
Přemýšlel jsem, že bych to pojmul trochu jinak, vynechal objekty (ale i tak si zachoval některé vlasnosti OOP) a stvořil něco, co tu ještě nebylo. Až do včerejška. Pak se na zdrojáku objevil článek o Limonade – PHP micro-frameworku (jak se praví na jeho stránkách), který vypadá prakticky stejně jako to, co jsem si přemílal v hlavě.
Nechce se mi znovu vynalézat kolo. Tedy konkrétně toto kolo. Vrhnu se na jiná kola.
Doposud žádný komentář
Přidat komentář